|
|
Transkripční aktivity genů, charakterizujících vývojově kompetentní cytoplazmu oocytů skotu.
Pešanová, Denisa ; Němcová, Lucie (vedoucí práce) ; Kalous, Jaroslav (oponent)
3 Abstrakt Antrální folikul poskytuje oocytu specifické prostředí - niku, která během oogeneze podporuje vznik kvalitních oocytů. Vývojová kompetence oocytů skotu je ovlivněna velikostí folikulu, ze kterého pochází. Oocyty izolované ze středních nebo větších antrálních folikulů (≥6 mm) mají vyšší vývojovou kompetenci (schopnost vyvinout se do stádia blastocysty). Změny cytoplazmatických faktorů, např. mRNA, odrážejí vývojový potenciál oocytu. S pomocí mikročipu jsme charakterizovali nematurované oocyty izolované ze středních folikulů (MF, 6-10 mm) a malých folikulů (SF, 2-5 mm) za účelem odlišit různě vývojově kompetentní oocyty na základě genové exprese. Celkem u 61 genů byl rozdíl v expresi ≥ 1,4×. Pro validaci výsledků získaných z mikročipu bylo pomocí kvantitativní RT-PCR vybráno 15 genů. Před maturací byly potvrzeny signifikantní rozdíly u nezralých oocytů izolovaných z SF a MF u genů ATP5C1, MAP3K13, MTRF1L, TAF1A a UBL5. U 12 genů byla stanovena hladina mRNA po maturaci u subpopulací oocytu rozdělených na základě atrézie kumulárních buněk a velikosti folikulu. Hladina transkriptu ATP5F1 se po maturaci neměnila u všech kategorií. V případě BRD7 zůstalo množství transkriptu na stejné úrovni u oocytů bez atretických kumulárních buněk nezávisle na velikosti folikulu. U TAF1A se snížila hladina mRNA u...
|
|
|
Úloha SIRT1 během zrání oocytů v podmínkách in vitro
Landsmann, Lukáš ; Nevoral, Jan (vedoucí práce) ; Šolc, Petr (oponent)
SIRT1 je histon deacetyláza působící na své epigenetické i ne-epigenetické cíle. Předpokládáme, že SIRT1 je zapojen do procesu zrání oocytů a to především v ooplazmě oocytu, která ovlivňuje další osud zralého oocytu a vzniklého embrya. Naší hypotézou je, že ve zralém oocytu působí SIRT1 jako signální molekula přes specifickou epigenetickou a ne-epigenetickou regulaci. Pozorovali jsme re-lokalizaci SIRT1 ve zralém oocytu a následně jeho spojitost s mikrotubuly vřeténka. Ve zralém oocytu SIRT1 vytváří vřeténku podobný vzor. Tato specifická vazba SIRT1 na vřeténko podporuje snížení acetylace α-tubulinu. Na základě pozorování histonového kódu v nezralých a zralých oocytech jsme potvrdili, že SIRT1 je převážně předurčen pro epigenetické působení v zárodečném váčku (GV) nezralého oocytu. V souladu s tímto tvrzením jsme potvrdili, že SIRT1 řídí trimethylaci histonu H3 na lyzinu K9 ve zralém oocytu, kterou považujeme za dědičnou napříč meiotickým zráním. Souhrnně naše pozorování poukazuje na dvojí efekt SIRT1 v oocytech v závislosti na kontextu meiotické progrese, kdy dochází k přepínání epigenetického a ne-epigenetického působení SIRT1 během progresu meiotického zrání. Klíčová slova: oocyt, SIRT1, histon, vývojová kompetence, tubulin, epigenetika
|
|
|
Hodnocení kvality časných lidských embryí z pohledu jejich vývojové kompetence
Černíková, Terezie ; Krylov, Vladimír (vedoucí práce) ; Fulka, Josef (oponent)
Posláním asistované reprodukční medicíny je pokud možno co nejvyšší úspěšnost implantace a následné narození zdravého dítěte. Současným standardem je přenos pouze jednoho embrya a tím je daný požadavek na výzkum a vývoj objektivních a přesných metod evaluace embryí. Bakalářská práce tvoří přehled několika vybraných metod a postihuje jejich výhody a nevýhody. Výběr metod pro potřeby této práce spočívá v jejich potenciálním přínosu pro hodnocení embryí, v množství a dostupnosti pojednávajících studií. Cílem práce je porovnání klasického morfologického přístupu s nově vyvinutými metodami sledujícími biomarkery životnosti embrya, včetně genetické, metabolické a proteomické analýzy. V důsledku deficitu informací o všech metodách z klinické praxe a velkých randomizovaných studií je srovnávání nových a starých metod diskutabilní. Srovnávat momentálně lze jejich principiální rozdíly. Konvenční morfologické hodnocení se zakládá do velké míry na subjektivním úsudku hodnotitele a oproti tomu, metody sledující biomarkery jsou založené na empirickém měření dat. Výhledem do budoucna je komplementarita metod sledujících biomarkery vůči morfologickému hodnocení. Klíčová slova: časné embryo, člověk, vývojová kompetence, hodnocení
|
|
|
Transkripční aktivity genů, charakterizujících vývojově kompetentní cytoplazmu oocytů skotu.
Pešanová, Denisa ; Němcová, Lucie (vedoucí práce) ; Kalous, Jaroslav (oponent)
3 Abstrakt Antrální folikul poskytuje oocytu specifické prostředí - niku, která během oogeneze podporuje vznik kvalitních oocytů. Vývojová kompetence oocytů skotu je ovlivněna velikostí folikulu, ze kterého pochází. Oocyty izolované ze středních nebo větších antrálních folikulů (≥6 mm) mají vyšší vývojovou kompetenci (schopnost vyvinout se do stádia blastocysty). Změny cytoplazmatických faktorů, např. mRNA, odrážejí vývojový potenciál oocytu. S pomocí mikročipu jsme charakterizovali nematurované oocyty izolované ze středních folikulů (MF, 6-10 mm) a malých folikulů (SF, 2-5 mm) za účelem odlišit různě vývojově kompetentní oocyty na základě genové exprese. Celkem u 61 genů byl rozdíl v expresi ≥ 1,4×. Pro validaci výsledků získaných z mikročipu bylo pomocí kvantitativní RT-PCR vybráno 15 genů. Před maturací byly potvrzeny signifikantní rozdíly u nezralých oocytů izolovaných z SF a MF u genů ATP5C1, MAP3K13, MTRF1L, TAF1A a UBL5. U 12 genů byla stanovena hladina mRNA po maturaci u subpopulací oocytu rozdělených na základě atrézie kumulárních buněk a velikosti folikulu. Hladina transkriptu ATP5F1 se po maturaci neměnila u všech kategorií. V případě BRD7 zůstalo množství transkriptu na stejné úrovni u oocytů bez atretických kumulárních buněk nezávisle na velikosti folikulu. U TAF1A se snížila hladina mRNA u...
|
host ::
RSS.